Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ O muškách ] > Vzpomínky starého muškaře – I. část
Vytvořeno: 01.02.2007, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Miloš Kopic
Vzpomínky starého muškaře – I. část
Uplynulo už moc vody od chvíle, kdy jsem si založil krabičku a nalepil na ni cedulku „VZORY“. Do ní jsem pak postupně ukládal exempláře mušek, které se mi mimořádně osvědčily. V té době jsem si ještě nevázal všechny mušky sám, většinu mušek jsem byl nucen kupovat. Byl jsem samouk, většinu znalostí jsem čerpal z literatury a pracně jsem se prokousával desítkami druhů doporučovaných mušek. Postupně jsem vyřazoval ty, které se mi neosvědčily, a naopak doplňoval ty úspěšné.
Ti mladší se možná zeptají, proč jsem si nevázal všechny mouchy sám? Důvod je jednoduchý. V obchodech totiž nebylo a jednou do roka, zpravidla před koncem roku, se do obchodů dostalo pár muškařských háčků. Po těch se jenom zaprášilo a tak nezbývalo, než vyřazené mušky seřezávat a na takto získané háčky potom zkoušet vázat svoje výtvory. Další komponenty už byly z domácí produkce a tak jejich získávání bylo snazší. I když pro městského člověka shánění potřebného peří bývalo také někdy docela dobrodružné.
Držím v ruce tuto již téměř zapomenutou krabičku a s notnou dávkou nostalgie ji otvírám. Vysypu změť asi 20 mušek. Některé jsou jako nové, spíše se dá říci, že jsou nové, protože jsem je, určitě s velkým sebezapřením, kdysi uložil, jako nenahraditelné vzory, podle kterých si někdy v budoucnu navážu další exempláře. Další jsou jinak také v perfektním stavu, ale mají ulomený háček a konečně poslední skupina jsou mušky v různém stavu „ojetí“.
Co muška, to nádherná vzpomínka na nezapomenutelný lov. Probírám se těmito, mnoho let starými muškami a před očima se mi promítá úžasný film z chytání v době, kdy každá muška měla svůj, většinou anglický, název. Ty se postupně užívaly méně a byly nahrazovány českým názvoslovím, o které má s určitostí největší zásluhu ing. Zdeněk Šimek.
OLIVE DUN – Olivová jepka – Olivka. Pro lipanáře muška, bez které se lze obejít jen stěží. V době, kdy mušky ze Znaku se kupovaly v obchodech za jednotnou cenu 1,20 Kčs, jsem u paní Losové v „Lesu a lovu“ koupil asi 50 nádherně uvázaných mušek po 3,00 Kčs. To byl tehdy dost luxus, ale mušky byly navázány opravdu krásně a vydržely mi dlouho. Když jsem poznal jejich úspěšnost, velmi jsem si je začal šetřit a nasazoval jsem je spíše jenom ve stavu nouze. Byly vázány na háčku Limerick č. 18 s poměrně delším ramínkem a myslím, že jejich neobvyklý tvar notně přispíval k jejich mimořádné úspěšnosti.
Před pár léty jsem přišel na fintu, která je dnes určitě známá mnoha muškařům, ale já jsem si na ni tehdy přišel sám a zažíval jsem s její pomocí neuvěřitelné lovy. Kdo znal Horní Vltavu dříve, ví, že její školení lipani dovedli potrápit nejednoho renomovaného muškaře a srazit mu pěkně sebevědomí. Tehdy jsme ještě neznali různé Bobše a nymfy, ani mokré mušky jsme moc nepoužívali. Bylo to prakticky jenom o suché mouše. Nebylo nic neobvyklého vidět některé matadory té doby, jak stojí nehnutě na jednom místě a vyhlížejí „kroužek“.
V čem moje finta spočívala? Když jsem si našel některého sbírajícího mohykána, nabrodil jsem opatrně, dost daleko nad něj a zkusmo jsem nahodil trochu bokem, abych zjistil, jak muška poplave, jestli mi v kritické chvíli třeba nesebere šňůru nějaký boční proud. Olivku jsem trochu naslinil a posadil pěkně nad stanoviště lipana. V dostatečné vzdálenosti od ryby jsem ji nechal potopit, abych jí v zorném poli lipana mohl mírným pozastavením návazce zvednout a imitovat tak přirozený pohyb mušky vzhůru k hladině. Podmínkou úspěchu bylo přesně odhadnout moment, kdy za šňůru zatáhnout a následně povolit. Pokud jsem vše provedl bez chyby, na 99 % následoval upřímný záběr.
Tato metoda ovšem s sebou nese riziko úplného poplašení mazané ryby, pokud se v „systému“ něco nepovede. A to se může stát velmi snadno, zvláště ve složitějších proudných poměrech. Však také moji přátelé, kterým jsem svůj fígl prozradil, s jeho používáním neuspěli. Časem jsem přestal házet na menší lipany a soustředil jsem se jen na ty největší. Asi jsem přátelům šel trochu na nervy, protože když odcházeli od „nechytatelného“ lipana, moje olivka je většinou oklamala. Ještě dnes si jasně vybavuji nádherného, černofialového třiačtyřicátníka s mohutnou hřbetní ploutví, jak si z černé hlubiny jede pro moji mušku, a já silou mocí zadržuji ruku, abych se neukvapil se zásekem.
Kolega Ř. byl trochu na mrtvici, protože když mi nabízel, abych lipana zkusil, byl přesvědčen, že po jeho nesčetných pokusech a mnoha výměnách mušek, odolá lipan i mně. Přiznám se, že se mě zmocnila velká pýcha a ten rok jsem snad chytil každého lipana, který se na hladině alespoň jednou ukázal. Zajímavé ale je, že příští rok se něco změnilo a kouzlo pominulo. Ne úplně, ale už to prostě zdaleka nebylo ono a tak to od té doby opět zkouším a zkouším…
WILLOW FLY Vrbovka – na Vltavě, a i na jiných řekách, dlouho naprosto spolehlivá lipanovka. Vázal jsem je v několika variantách a dodnes mi jich hodně zbylo. Proč? Protože na ně prostě lipani přestali brát. Po létech bohatýrských lovů, kdy byla mojí podzimní mouchou č. 1, najednou šmytec a z nějakých záhadných důvodů o ni ryby nemají zájem. Už je to drahně let, co jsem je přestal, alespoň občas, zkoušet.
BLUE DUN – Modrá jepka – jedna z mušek od paní Losové – vázaná na 20 háčku v dost světlém, šedomodrém provedení. Jak bych mohl někdy zapomenout na to podzimní odpoledne pod soutokem Studené a Teplé Vltavy. Celý den drobně pršelo, a když se odpoledne lipani houfně zvedli, nebyli k chycení. S kamarádem Zbyňkem jsme střídali naše „tutové“ vzory, ale s nulovým efektem. Až jsem nasadil tuto titěrnou jepku, která ani nebyla v dešti na hladině vidět a záběry jsem spíše cítil instinktivně. Stál jsem uprostřed proudů a co hod, to lipan. Trvalo to asi hodinu a byl konec. Kamarád si za celou tu dobu ani neškrtl. Od té doby jsem tuto mušku zkoušel mnohokrát, zejména v podobných podmínkách, ale už nikdy s takovým úspěchem.
MARCH BROWN – Březnovka – mokrý vzor na 10 háčku. Ještě je vcelku zachovalá, jen má ulomený háček. Ani se nedivím, ten den musel vydržet opravdu hodně. Bylo to na Sázavě v Kácově, kde jsem prakticky na několika desítkách metrů nachytal asi 20 velkých tloušťů, z nichž ti nejmenší měli okolo kila. Bylo to tenkrát tak neskutečné, že dnes mi to připadá téměř neuvěřitelné. Taková koncentrace a ten apetit. Skončilo to až ulomeným háčkem. Čekal mě doma oběd, tak ani nevím, jestli by to pokračovalo s jinou mouchou.
V malém provedení, na dvacítkovém háčku vázaná, jako suchá, mi jednou přinesla velký úspěch. V pozdním podzimu, opět na mé milované Vltavě, jsme se Zbyňkem pokoušeli lipany ve velké tůni nad smrkem (už několik let tam není). Za stálého drobného deště se nám nějak nevedlo, až jsem v krabičce pohlédl na několik kupovaných malých MB. S vědomím, že už je to jedno, co tam navážu, jsem nahodil. A ejhle! Pro poloutopenou mušku si vyjel velký lipan a smůla byla rázem prolomena.
Zbyněk vypadal klidně a teprve, když se celá situace na vlas opakovala, tak bylo vidět, že trochu znervózněl. Stáli jsme těsně vedle sebe, ale nepostřehl, že třetího lipana, shodou okolností největšího, jsem zasekl nechtěně, při vyšlehávání šňůry z vody. To už na něho bylo moc, pravil, že už ho „s..u“ a začal balit. Všichni 3 lipani měli bohatě přes 40 a já začal plánovat, jak budu vázat tyto skvělé mušky. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že jsem na ně nikdy potom neměl nějaký výrazný úspěch.
PROFESSOR – ne příliš často používaná moucha, která se mi ale velmi osvědčovala na Sázavě, ale i jinde. Šli na ni velmi dobře tloušti, jednou se spletl i bolen, ale hlavně jsem na ni dostával nádherné pstruhy u soutoků s pstruhovými přítoky. Držím v ruce tuto barevně velmi vyvedenou mušku a jdu najít starou, už trochu zažloutlou fotku z jednoho takového odpoledne. Jsou na ni 2 obecňáci, z nichž ten půlkilový vypadá vedle toho velkého jako nedochůdče. Ten velký mi tenkrát vyskočil u břehu z rakeťáku. Dneska je mi trochu stydno, když pomyslím, co potom následovalo. Ale nechtěl jsem o tu trofejní rybu přijít a tak jsem ji všemi možnými prostředky vyžongloval do trávy a tam ji zalehl. Do 2 kg mu chybělo jenom pár dkg a je to dodnes můj největší obecňák.