RYBÍ PÁSMA
Autor: Milan Hladík
Český zoolog Prof. Antonín Frič v roce 1871 rozčlenil podle charakteru toku, fyzikálních podmínek a složení rybí obsádky toky do tzv. rybích pásem. Tato pásma pak nazval podle charakteristických druhů ryb: pstruhové, parmové a cejnové pásmo. Později bylo do této řady včleněno pásmo lipanové a toto dělení se používá pro charakteristiku vodních toků dodnes.
Jelikož by se moderní rybář a především muškař měl zajímat i o ekologii vodního prostředí, uvádíme ve stručnosti charakteristiku těchto rybích pásem. Je třeba říci, že jednotlivá pásma nenásledují po proudu toku vždy v tomto pořadí, často se některé úseky střídají, nejmarkantnější je tato situace pod přehradními nádržemi, kde díky vypouštění chladnější vody dochází k obnově pstruhového pásma.
Pásmo pstruhové
- přirozené, většinou kamenité úseky horních toků řek a potoků, úseky řek pod přehradními nádržemi, čisté, bez organického znečištění
- nasycenost kyslíkem je díky mělké vodě a turbulentnímu proudění blízká 100 %, teplota vody ani v létě nepřesahuje 18°C a množství rozpuštěného kyslíku se pohybuje v rozmezí 9 - 14 mg/l, úživnost je nízká
- z bezobratlých jsou zde hojné chladnomilné druhy, blešivci, larvy jepic, chrostíků a pošvatek
- dominantním druhem je pstruh obecný, doplňovaný sivenem americkým a pstruhem duhovým. Typické druhy ryb jsou ještě vranka obecná a pruhoploutvá, střevle a mřenka. V nižších a méně prudkých partiích se vyskytuje i lipan
Pásmo lipanové
- nižší úseky s menším spádem a s pomalejšími pasážemi, hlubší vodou a štěrkovým až písčitým dnem
- nasycenost vody kyslíkem je většinou vysoká, ale může kolísat, teplota vody vystupuje až ke 20°C, úživnost je vyšší než ve pstruhovém pásmu
- setkáváme se již místy s porosty lakušníku, mezi bohatou faunou bezobratlých nacházíme v bentosu larvy chrostíků a jepic, ale i larvy muchniček, pakomárů a motýlic
- vedle dominantního lipana zde nacházíme i pstruhy, jelce tlouště i proudníka, ostroretku a mníka, dále zde žijí střevle, mřenka a hrouzek, v nižších úsecích sem zasahuje i parma a hlavatka
Pásmo parmové
- v parmovém pásmo přechází řeky z hornatin do nížin, jsou už většinou poměrně vodnaté, se širokým tokem a štěrkovým až písčitým dnem, časté jsou i hlubší úseky s pomalu tekoucí vodou.
- obsah kyslíku ve vodě klesá díky poměrně vysoké teplotě v letním období (až 22°C) k 6 - 10 mg/l, také se zvyšuje obsah organických látek ve vodě
- v hojných porostech lakušníku a stolístku žije velké množství bezobratlých, zvláště jepic a pakomárů, také larvy chrostíků a muchniček jsou hojné
- typickými představiteli ichtyofauny jsou parma, podoustev a ostroretka, dále pak jelci, mník, hrouzek, mřenka a hlavatka, zasahují sem i okoun, plotice a ouklej, ale vyskytují se v klidnějších partiích
Pásmo cejnové
- do cejnového pásma patří dolní úseky větších řek, s širokým, hlubokým a často meandrujícím korytem, se štěrkovitým až písčitým dnem, často pokrytým nánosy usazenin
- voda se v letních měsících často prohřívá až k 25°C a také díky vyššímu obsahu organických látek klesá obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě k 5 mg/l, voda je často zakalená, a to nejen vlivem unášených částic, ale také vlivem vegetačního zákalu
- v mělčích partiích najdeme porosty vodních rostlin a příbřežní partie jsou často obrostlé porosty rákosu, které společně ukrývají velké množství larev vodního hmyzu, na dně v proudných úsecích žijí larvy chrostíků a střechatek, v sedimentech například nitěnky, larvy pakomárů a pijavky
- složení rybí obsádky je velice bohaté, dominují mu zástupci kaprovitých, jako jsou cejn, plotice, ouklej, kapr, karas, jelec tloušť, bolen, hrouzek a parma, dále pak okoun, candát a v neposlední řadě úhoř, štika a sumec