Autor: Václav Stránský
Ani bych se o těchto vycházkách nezmiňoval, nebýt některých souvislostí, které mne zaujaly a přitom měly velký podíl na braní ryb, ale jedna druhé odporovaly. Hlavní podíl na tom mělo počasí.
První vycházku jsem podnikl ve čtvrtek 13.7., dva dny před odjezdem na Ohři. Dva dny před tím jsem si navázal několik nových bobšů a tak jsem se rozhodl, že je pojedu vyzkoušet, protože se mi již několikrát potvrdilo, že na co berou ryby na Nise, na to berou i na Ohři. To se mi potvrdilo hlavně v Bílém Kostele, kde je dno kamenitější a místy s porosty lakušníku.
Ráno jsem si přivstal a v 7:15 jsem již byl ve vodě v Andělské Hoře a šel dolů po proudu směrem na Bílý Kostel, až jsem přišel do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl. Po několika peřejnatých úsecích přicházím konečně do klidnějších partií, které pozvolna přecházejí v klidnou a táhlou, asi dvacetimetrovou tůň. Typické lipanové místo, kde by se mohl pod travnatými podemletými břehy ukrývat i jiný kapitální salmonid.
Tůň je tak hluboká, že ji nemohu v jednom místě ani přebrodit a tak se musím vrátit, vylézt na břeh a tůň prochytávám z druhé strany, tedy proti proudu. Strávil jsem zde minimálně hodinu, než jsem jí pochytal. Bez sebemenšího záběru. Sluníčko už začalo slušně pálit a na ryby to moc nevypadalo.
Rozmýšlím se, zda mám skončit, nebo jít někam jinam. Nakonec vyhrává druhá verze a tak své kroky obracím a jdu směrem na Machnín. Po cestě je to 2 km a tak jdu po ní. Až když se začíná vzdalovat od řeky vlezu do vody. I zde se dostávám do míst, kde jsem nikdy nebyl. Přicházím k veliké tůni, ale i tu jsem bez záběru a v tom dnešním parnu se tomu ani nedivím.
Asi o 100 metrů dál je další tůňka, tady už to znám a vím, že tam ryby jsou. Strávil jsem zde 20 minut bez sebemenšího popotažení šňůry. Z ničeho nic se začalo zatahovat a v dálce byla slyšet bouřka, která se pomalu přibližovala. A najednou: "šplouch, šplouch", ryby se začaly zvedat.
Konečně přijdou na řadu mé nové vzory. Netrvalo to dlouho a mám první záběr a není to žádný malý drobek. Ryba se drží u dna a proto trochu razantněji přizvedávám prut. Vtom však obě mušky vyletí z vody a už jsou na větvi. Je to dost vysoko a tak jsem nucen obě mušky utrhnout.
Pak mám další kontakt s rybou, když mušky vytahuji z vody a ryba na ně vystartuje, ale uchvátit mušku se jí nedaří. Dalších několik náhozů a visím. Návazec trhám tentokrát i s mikrokroužkem. Pak trhám ještě jednu nymfičku a tím jsem vyčerpal své nové prototypy, aniž bych zjistil, na který jsem měl záběr.
Navazuji tedy své osvědčené vzory a pak konečně chytám i rybu, duháka 33 cm. Trhám další mušky, na dně je totiž nějaký drát, ale je to dost hluboko a rukou tam nedostanu. Chytám ještě jednoho duháka, ten je větší, 36 cm. Bouřka se přehnala aniž by spadla kapka vody, vyjasnilo se a bylo po rybách. Nikde žádné kolečko a ustaly i záběry u dna.
Druhou vycházku jsem podnikl až 2. srpna. Dva dny už bylo pod mrakem a tak jsem se rozhodl, že bych mohl vyrazit na ryby. Po ránu už je docela chladno. Do batohu přibaluji mikinu, kterou si hned ve vlaku na Liberec beru na sebe. Ve čtvrt na osm jsem na místě a něco málo před osmou už prochytávám známá místa, ale není to o moc lepší než při mé poslední návštěvě Lužické Nisy.
Po necelých dvou hodinách jsem jeden záběr promeškal a chytl jednoho duháčka, který neměl ani 30 cm. Žádné vedro zatím nebylo, ale mraky se trhají a začíná být docela teplo, takže sundávám mikinu a přicházím k mému oblíbenému místu, kde jsem měl téměř vždy úspěch, ale tentokrát to vypadá na jeden z neúspěšných dnů.
Jsem tu už téměř hodinu a chytl jsem jednoho malého pstroužka, který se mi ještě ke všemu u hladiny sklepal. Proto odcházím níž po proudu, kde se mi sice daří během další hodiny a půl ulovit potočáka 31 cm a dva duháky té samé velikosti, ale čekal jsem, že to bude lepší.
Pomalu se vracím, jdu vodou a opět o jednu rybu přicházím. Jen jsem viděl pod vodou mihnout se stříbrné tělo a byla fuč. Nyní je už nesnesitelné horko a přemýšlím na návrat, ale do odjezdu vlaku mám přeci jen trochu času a tak se ještě jednou zastavuji na své oblíbené tůňce.
Mám navázané tytéž mušky jako při minulé vycházce na Nise, na ně jsem chytal i na Ohři před dvěma týdny a ty samé, s kterými jsem to tu ráno prošel bez úspěchu. Teď to byl hotový koncert, co nához to ryba. První byl potočák, kterého jsem podsekl těsně za ocasní ploutví. Myslel jsem, že je to náhoda, ale pak šli už jen duháci, jeden za druhým. Proto odkládám odjezd na příští spoj o další hodinu a půl.
Ryby ani neměřím, jen se kochám lovem. Je to jedna sorta, vše kolem 30 cm. Přemýšlím o tom, co asi přimělo v takovém parnu ryby k aktivitě? Kdyby byla sobota, tak bych si snad myslel, že je sem museli vysadit dnes dopoledne v době, když jsem tu nebyl, Ale tohle byly všechno ryby, které tu jsou už déle, protože měly pěkně dorostlé ploutve.
Jediný to nesplňoval jen siven, kterého jsem později chytil a chtěl jsem si ho vyfotit, ale chyběla mu celá horní polovina ocasní ploutve, pravděpodobně díky nějaké plísni a tak jsem ho nakonec pustil bez focení. Vyfotil jsem si až tu rybu, co přišla jako poslední a tou byl duhák kolem 40 cm. Tím jsem tedy končil a nakonec jsem šel od vody velice spokojen.
Za hodinu jsem chytl asi 12 ryb a to v takovém vedru nebývá obvyklé. Při mé předešlé návštěvě mi to ryby potvrdily a nebýt toho, že se zatáhlo a byla bouřka, tak bych si na rybu asi ani nesáhl. I když to nemusel být ten pravý důvod, protože se zvedl i mírný větřík a tak padalo na hladinu asi něco ze stromů, co vyburcovalo ryby k aktivitě. V tom dnešním parnu mi to tedy jasné nebylo, ale bylo to alespoň zajímavé…