Autor: Karel Křivanec
Mezi muškařskými taktikami tvoří brázdění hraniční disciplínu, ležící mezi suchým a mokrým chytáním. Technicky se provádí pomocí horší plovoucí šňůry a kratšího nástavce v délce okolo 2m, opatřeného 2 - 3 muškami, rozmístěnými od sebe asi 50 - 70 cm, když postranní návazce vážeme krátké, nejlépe do 8 cm. Pruty jsou lepší ve středních délkách, mezi 245 - 275 cm a spíše s parabolickou akcí.
Mušky pro brázdění se vyznačují řidším věnečkem nožek z méně kvalitního peří, ale v "suchém" postavení. Velmi účinné jsou i různé druhy palmerů s řídkými oviny měkčího peří. Uvázání nožiček a jejich hustota je velmi důležitá věc pro docílení drobných poskoků držené brázděné mušky. Štěty se nahrazují výrazným tipem. Brázdit můžeme i mokrými vzory mušek, nezatíženými nymfami či chmýřenkami, i když to už zpravidla poněkud ztrácí na účinnosti Mušky vedeme tak, že spodní plavou těsně pod hladinou, nebo jí brázdí a u horní mušky se snažíme o to, aby poskakovala po hladině.
Nahazujeme ze středu řeky ke břehům, nejčastěji pod úhlem 30 - 60°, s pomocí mokrých či valivých hodů a doslova filtrujeme kousek po kousku vodu pod námi. Mušky můžeme bez obav prudce položit na hladinu a držet je na natažené šňůře, nejlépe přes malý oblouk na konci šňůry. Prut držíme téměř kolmo vzhůru a špičkou prutu mírně táhneme mušky od břehu pod stanoviště rybáře. Můžeme lovit též přes proud, kdy špičkou prutu převedeme brázdící mušky přes proud, případně je přetáhneme i zpět.
Brázdit lze i při nahazování proti vodě, následným rychlým zkracováním šňůry volnou rukou, nebo při lovu na kratší vzdálenost, pouhým zvedáním špičky prutu. Takovýto způsob lovu lze doporučit v silných mělkých proudech s množstvím balvanů, kde pstruzi útočí hlavně na horní přívěsnou mušku. Moderní dlouhé pruty s rychlou akcí ve špičce nejsou pro klasické brázdění příliš vhodné, ale dají se také použít. Pak musíme špiku prutu sklonit skoro rovnoběžně k hladině a mušky vodit stahováním pomocí pomalého mlýnku do volné ruky.
Při brázdění je velmi důležité správně zvolit úhel, pod kterým necháme mušky přibrázdit k rybě, což bývá často rozhodující pro vyvolání záběru. Často nahazujeme koncovou mušku doslova milimetry od břehu, anebo jí necháme i dopadnout na volný břeh a zatáhneme jí pak do vody. Na brázděné mušky reagují ryby, které často vůbec nesbírají. U sbírající ryby si můžeme ověřit, zda námi zvolený úhel lovu je správný, což se potvrdí záběrem. Dostaneme li se mimo tento úhel, ryba na naše mušky přestane reagovat a pak je třeba zpravidla vystoupit poněkud proti vodě a znovu nabídnout brázdící mušku.
Na klidných úsecích, v zrcadlech nad jezy a pod nimi, za balvany, tedy tam kde voda nebude schopná způsobit brázdící efekt, si pomáháme lehkým a souvislým tahem mušek špičkou prutu, nebo stahováním šňůry volnou rukou tak, abychom vyvolali brázdění s lehkými přestávkami. Volíme spíše velmi krátké pocukávání po 3 - 5 cm, přičemž hledáme správnou rychlost stahování. I při suchém muškaření se mohou vyskytnout situace , kdy volně plavoucí mušku zastavíme nad sbírající rybou a vyprovokujeme ji krátkým zabrázděním, nebo lehkým přitopením mušky pod hladinu. Naopak při mokrém muškaření či nymfování můžeme také mušky pod sebou přidržet a nechat je po vyplavání k hladině ještě chvíli brázdit.
Do brázdění můžeme počítat i lov na třepanou či lov na vátou šňůru, který má svůj původ v chytání divokých pstruhů obecných na britských jezerech. Jak už jsem naznačil, i prudké položení mušek do vody může vyvolat záběr. Za takovéto situace lovíme neustálým pokládáním a zvedáním mušek na příhodná místa. Zvláštní odrůdou brázdění je velmi dlouhým držení mušky na natažené šňůře u břehu za kamenem, na zlomu proudu atd. Někdy se tomu říká lov na položenou mušku a tato taktika je známá z některých slovenských řek.
Záběr se projeví buď jako kolečko, vlnka na hladině, zatažení, nebo zastavení šňůry. Při každém sebemenším podezření raději lehce zvedneme šňůru a nepovedený zásek převedeme valivým hodem zpět. Zažil jsem před léty na Malém Labi i situaci, při lovu pstruhů na brázděnou olivku ve velikosti č. 18, že jsem záběry vůbec nepozoroval a většina ryb uvízla na háčku při zvednutí šňůry. Občas mohou v silném proudu na brázdění reagovat i tak klidné ryby jako jsou lipaní výskokem za muškou nad hladinu. V takovém případě je třeba se zásekem počkat, protože se bude jednat o nepodařený záběr, který může ryba po dopadu do vody ještě napravit.
Funkčnost brázdění jsem si ověřil za různých situací na muškách různých velikostí, od čísla háčku 6 - 20. Velikosti mušky je samozřejmě třeba přizpůsobit i sílu vlasce na návazci. Pro pstruhy jsou vhodnými sílami vlasce o průměru 0,14 - 0,18 mm, pro lipany lze použít vlasce již od průměru 0,10 mm, musíme však mít velmi kvalitní silony a patřičně jemný prut. Tímto způsobem jsem nachytal mnoho slušných lipanů, kteří dle literatury brázděné mušky ignorují. Tuto poučka však platí jen pro klasicky vázané křídlaté suché lipanové mušky.
Brázdit lze nejlépe v mělčích proudech a tam, kde má ryba dobrý rozhled. Čím je voda klidnější, tím je třeba zmenšovat naše vzory, zeslabovat návazce a lovit z větší vzdálenosti od.stanoviště ryby. Při stmívání můžeme naopak mušky zvětšovat o 2 - 4 velikosti na stupnici háčků a s tím se pojí i zesilování návazců, což platí i při kalící se vodě. V kalné a hluboké vodě se většinou brázdit nedá. Velmi špatně se brázdí také v silně zarostlých tocích, kde vodní rostliny přímo brání v používání této taktiky lovu.
Brázdění není jako metoda lovu samospasitelné a většinou nemá takovou účinnost, jakou má ostré nymfování pod špičkou prutu. Je to však zajímavé zpestření lovu a pro toho, komu se nejedná a vychytání řeky, je to dobrá taktika při nejrůznějších situacích u vody, s pomocí které určitě nezůstanete bez úlovku.